Už v průběhu dne jsem tuto historku nazval Nápad dvou blbců, myslím, že to sedí 🙂 Vyrážíme do přístavu, chceme se podívat na protější ostrov, kde jsou plus mínus přírodní nádrže se žraloky, mezi kterými se dá koupat. Tam nám říkají, že dnes ne, nechápeme, ostrov je daleko asi půl kilometru daleko, vypadá to téměř, že by se k němu dalo dojít snad i pěšky, jak je moře plytké. Zkoušíme štěstí u pana domácího, co nám nabízel na začátku svůj homestay, umí obstojně anglicky. Dostaneme nabídku za 100.000 a odplutí taktéž až zítra. Jdeme ještě jednou do přístavu, zkusit to ještě u někoho jiného. Na patníku posedávají tři chlapíci, pomocí slovníku, kouzelného slůvka „shark“ a dřívka co napsalo do prachu cesty cifru 13.000 za pár minut odplouváme. Z jednoho ze tří mužů se vyklube správce nádrží, vypadá to, že na ostrově budeme jen my a on. Za připlutí se platí 30.000, nádrže se žraloky jsou dvě, za 5.000 se do nich kouká a za 10.000 se v nich koupá. V každé je asi patnáct cca metrových jedinců, i přes ubezpečování o neškodnosti nám přeci jen nějakou dobu trvá, než se odvážíme dovnitř.
Rozhodneme se ostrov obejít okolo, přeci moc velký být nemůže. Jdeme pomalu okolo břehu, vody je i několik desítek metrů od něj stále jen těsně nad kotníky, všude rostou mangrovy a vytvářejí naprosto unikátní scenérie. Po asi dvou hodinách už toho máme celkem dost, bezpečnost jsem vyměnil za pohodlí a rychlost, brodím se pískem bosy. Konečně mě napadlo vytáhnout tablet, kouknout na mapu a zjistit, že jsme v půlce trasy. Před námi vidíme nějaká skaliska a nevíme, jak moc dobře půjdou obejít, rozhodneme se přejít ostrov vnitrozemím, vypadá to na kousek cesty. To se však lépe říká, než tvoří. Po pár metrech v husté džungli začíná pršet a jakýs chodník ztrácet. Asi patnáct minut jdeme a vidíme prosvítat hladinu moře, paráda! Jaké bylo překvapení, že jsme došli na tutéž pláž z jaké jsme odešli, jen o asi 100m dál. Chvilku se radíme, co dál, navrhuju druhý průchod džunglí o kousek zpět. Začíná šílený slejvák, jsme totálně promočení, schováváme se pod jakýmsi keřem, vodu jsme si zapomněli vzít, pijeme aspoň tu dešťovou, svírám fotobrašnu a modlím se, aby technika přežila. Po asi dvaceti minutách a bez známek zlepšení vyrážíme opět do džungle, ten nějaký chodník se opět po chvíli ztrácí, proplétáme se mezi bodavými rostlinami aloe. Díky dešti nemám možnost vytáhnout tablet a sledovat na mapě průběh cesty, za nějakých patnct minut opět vidíme moře. Přestává pršet, když se chci zastavit, mám na sobě hned asi dvacet komárů, jdeme dál. Na břehu zjišťujeme, že jsme opět na stejné pláži, jen zase o 100m zpět, uf. Už nechceme riskovat, jdeme zpět opět okolo břehu stejnou cestou, jen si ji zkracujeme a místo dvou hodin to trvá jen asi 45 minut.
Správce se po nás vůbec nesháněl, naopak ho budíme, aby nám zavolal loď zpět do města. Spálení, hladoví a především žízniví jsme za asi patnáct minut zase v přístavu, kde zjišťujeme, že kapitán loďky nenapsal jednu nulu v cifře za odvoz. Holt to chce občas více přemýšlet, ale jako zážitek to bylo jedinečné a pivo Bintang pak chutnalo prostě božsky 🙂
