Ačkoliv jsem již psal, že je potřeba se neustále ptát a poptávat lepší ceny, v přístavu v Krabi to nemá smysl. Ovládá je jediná partička majitelů lodí a ve čtyřech lidech jsme se pod cenu 150THB za osobu nedostali, ať jsme si zašli, kam chtěli, nahaněči nás předběhli a očividně ostatním řekli cenu, kterou nám mají nabízet. A opět jako v Indii, byli jsme ihned přátelé, na což jsem od loňska mírně alergický. Ačkoliv se nám snažili namluvit, že poplujeme hodinu, měli jsme zjištěno, že to je ve skutečnosti asi jen 15 minut,ale ani s tímto argumentem jsem nepochopil. Já nemám loď a neznám to tam, on ano. Chtě nechtě po dvaceti minutách přecházení, smlouvání a začátku vztekání nás kapitán dovedl k loďce, ve které jsme měli odplout. Po nastoupení se usmál, a ať počkáme dvě minuty, že si musí zajít pro benzín a s kanystrem v ruce nám zmizel z očí. Plavba pak skutečně trvala asi dvacet minut, přistáli jsme na prapodivnou blátivou pláž, očividně při odlivu, který odehnal vodu na dobrých sto metrů daleko. Všude se válejí odpadky, ve vzduchu jsou cítit záchody. Co se na tomhle může někomu líbit? Je i druhá pláž takováhle hrůza? S Boyckem nacházíme bydlení, jednoduché bungalovy pro dva, s matrací na zemi, vlastní sprchou a záchodem a moskytiérou, která se skutečně hodila a to za 500THB, což bylo velice milé překvapení, po zkušenosti z Goa jsem očekával ceny spíše tak dvojnásobné. Boycek s Dravonem odešli na obhlídku okolí a přišli zklamaní, že druhá pláž vypadá ještě hůře. Druhý den jsme na nádherné pláži, se zářivě bílým pískem a nádhernými skalami nad ní, pochopili, že si z nás kluci hezky vystřelili. Ceny se na jihu nehorázně vyšplhaly nahoru, jídlo a pití na dvou až trojnásobek, to samé oblečení, cetky klidně na desetinásobek ceny v porovnání s těmi třeba v Mai. Trochu jsme se prošli po okolí, zašli do jeskyně a večer se dočkali našeho prvního vydatného thajského slejváku, během kterého jsme viděli se venku producírovat solidně jedovatou obří mnohonožku. Další den byl na programu přesun na Ko Phi Phi, kde jsem měl tip a kontakt na ubytování na něčem, co se tvářilo jako téměř soukromá pláž. Zavolal jsem tam, domluvil tři chatky a jako bonus nám dokonce slíbili zadara odvoz loďkou z přístavu. Na Phi Phi totiž nejsou skrz ostrov silnice, veškeré zásobení a přesuny se dějí po moři nebo nouzově pěšky.