Promluv si s přáteli, vypij s nimi čaj a více nepotřebuješ. Někdy očekávání předčí realitu a pak je zle. Ne v Ella, ne pro mne. Jasně, počasí mohlo vyjít určitě lépe, ale jen tak si líně popíjet místní čerstvý čaj má taky něco do sebe.
Turistů jsem na tak malé město čekal méně, v Ella je jich solidní koncentrace, všech možných ražení, věkových i společenských vrstev. Ale téměř nikdo neopovrhne ne příliš náročným výšlapem na Mini Adam’s Peak nebo procházkou mezi čajovými keři.
Městečko bují, za pár let bude jeho původní ráz a patrně i obyvatelé pryč, ale už i dnes působí místní bistro, kde si dáte neskutečně skvělé jídlo i pití za cca 40 korun trochu jako zázrak. Podnik je tmavý, místní lehce divně, ale i zvědavě koukají, na zemi se válejí pytle s rýží, v regálech vidím koření, zubní pasty, přípravky na mytí nádobí. Prostě restaurace i sámoška v jednom a vím jistě, že do podobného podniku bych v ČR patrně vůbec nevlezl. Na Srí Lance to patří ke koloritu, který prostě chutná.
Procházky po okolí jen tak neomrzí, nebojte se jít po kolejích k vodopádu nebo starému mostu, jen si pro jistotu najděte časový harmonogram vlaků, i když vás díky své rychlosti a hluku nemají šanci jen tak někde překvapit. Nad zmiňovaným mostem s devíti pilíři si mladý kluk s rodinou otevřel malé občerstvení, dejte si čaj nebo kafe, počkejte na vlak a může se fotit. A dočkáte se i “Dobrerano, kamarat, jaksemaš, opatrno” a dalšího. A cena? Kolik uznáte za vhodné. Některé věci tady prostě fungují po svém a skvěle.
Třeba pošta.