Vstávat, už je sobota čtyři ráno! Pro někoho šílená představa, pro nás budíček znamenající začátek cesty na kterou jsme těšili jedenáct měsíců. Že cesty tam mám kritické, vím už z předchozích let, letos opět potvrzeno.
Trasa je Praha > Milan > Riyadh > Manila > Cebu, ze které musím vyzdvihnout letiště v Riyadhu, je opravdu velkolepé. Nejde jen o to, že je obloženo mramorem, ale architektonicky člověk pozná, že je v arabské zemi. Letiště slouží jako vstupní brána pro lidi ze zahraničí a mělo by vypovídat aspoň něco o dané zemi. V Riyadhu se to podařilo, Delhi se to podařilo, v Bangkoku se to podařilo, ve staré části letiště Jakarta taky, ale holt v Praze člověk vstoupí do sterilní kostky, pro úplnost už asi chybí jen postavit doprostřed velký pivní půllitr a skla haly polepit efektem oroseného skla zlatavé barvy s pěnou navrch.
Letiště v Milanu už známe, jdeme na jistotu do horního patra, kde jsou restaurace, v osm ráno má otevřeno jen mekáč. Bagetérie a pizzerka vedle otevírá až v deset, ale v tu dobu si člověk dá stejně leda tak kafe. Pizza Chef má naštěstí otevřenou pobočku za odbavením, čtvrt pizzy za 4,80€.
V Riyadhu jsem objevil Dunken Donuts, moje zhouba, navíc s dobrými cenami, jdu neplánovaně vybrat, může se to hodit i cestou nazpět. Letiště je plné zásuvek na 220V, wifi zdarma na 24h výměnou za registraci telefonním číslem, bohužel to nefunguje úplně na stopro.
Manila- máme asi dvě a půl hodiny, shuttle bus mezi terminálem 1 a 2 stojí 20php, takže je potřeba hned na letišti vybrat nebo vyměnit. Zapomenutí vytištění letenky mne vyšlo na 56php. V Cebu letadlo dosedá po asi hodině a čtvrt, pídíme se po taxíku s metrem, jsou v prvním patře a vyplatilo se – cestu k Fuente Osmeña jsme měli za 200php, předplacený podle ceníku by vyšel na 475.
Ceny bydlení jsou v těchto končinách zatím nejvyšší z dříve navštívených zemí, chceme si co nejrychleji odpočinout, jdeme se ubytovat do Fuente Pension House, pokoj s klimačkou, teplou vodou, ručníky a snídaní za 1145php. Restaurace v šestým patře má skvělý výhled na město a otevřeno do půlnoci, ale jdeme zkusit jídlo v thajském bistru naproti za 150php, místní pivo San Mig Light (chuťově snad, jinak má 5%), za 50php.
Co jsem si letos pankáčsky neověřil a byl nemile překvapen – na Filipínách používají jinou zásuvku na 220. Buďto se vybavte v Čechách, nebo si redukci kupte na místě, vyšla na sympatických 20php, takže asi doporučím nákup udělat až na místě.
Skoro celý pondělí jsme prospali, ta únava byla děsná, zajistili jsme si akorát jídlo, pití, redukci na 220V a sim kartu. Zítra to vypadá na přejezd do města Balamban, malé město na západním pobřeží.