Sedíme s notebookem na střeše hotelu v Agře, Taj Mahal sledujeme ze vzdálenosti přibližně 300m, na slunci může být asi tak 30 stupňů. A teď záviďte, teplomilci 🙂 Předchozí zápisky jsme dost odbyli, zkusím to napravit aspoň tady. V Delhi jsme museli kompletně přeorganizovat naši cestu z důvodu waitlistu dvou zásadních vlaků a trasu jsme tak museli otočit vzhůru nohama. Tohle se píše lehce, ale tento krok nás stál dobrou hodinu a půl a značné nervy a jednu cestu do jedné soukromé cestovní kanceláře, kde jsme po nějaké době pochopili, že nejsme, tam, kde jsme být chtěli. Nakkonec se nám přeci jen cestu kompletně zařídili a všechny předchozí jízdenky stornovali. Projeli se druhý den se šíleným rikšou k Lotosovému Chrámu neboli Bahal. Jedná se o chrám pro lidi všech vyznání, ale i bez něj. Dovnitř se chodí bosky a po skupinkách, takže je uvnitř úžasný klid a po hlučném Delhi je to balzám pro uši i duši. Následná cesta do Jaipuru byla pohodová, čas nám ukrázila komverzace s angličanem a idnkou žijící asi dvacet let v Kalifornii. Oč lepší byla cesta o to horší byl zážttek z nádraží, kde se nás chytil mladý hoch nabízející nádm odvoz na hotel. Byl až příliš ochotný a u brány jej čekali kumpáni se zlými pohledy, proto jsme co nejrychleji směrovali k hlavní hale, kde se mladík najednou ztratil a pak se nás ujak rikša, kterým, jak jsme pochopili, se zde dá věřit patrně nejvíce. Anglicky moc neuměl, cestu k hotelu taky ne, ale tu si zjistil telefonátem cestou od nádraží.Když zahnul do tmavé uličky, opět jsme znejistěli, ale za chvíli jsme už stáli před hotelem, který vypadal jako ubytovny v Řecku a pokoj byl i podobně zařízen. Recepční byl překvanen, že jsme tam o den dříve, i když jsem jednoznačně hotel rezervoval na jednu hodinu v noci, takže jsme museli platit o den více. Po probuzení jsme profrčeli Jaipur, koukli na Jah Mahal a Hawa Mahal, abychom v pět odpoledne zase stáli opět na nádraží směr Agra, Klimatizované sedačky se spoustou místa, k dispozici zásuvka na 220 a to za cenu 960 Rps pro tři osoby, Teď musím naší trojici nasypat popel na hlavu a přiznat,že jsme lístek nezkontrolovali dostatečně podrobně a zaměřili se příliš na čas odjezdu, čísla vagonu a sedadel, ale již ne na datum, neb revizor nám oznámil, že jedeme o den dříve než máme, což nás stálo přirážku přes 1000 Rps a následně ztráta poloviny ceny při vrácení původního lístku (zaplať pánpu, že šlo aspoň toto). Tím pádem jsme neměli ani rezervovaný hotel v Agře a číslo do něj prostě odmítalo fungovat. Po příjezdu jsme zjistili, že v hotelu místo není, proto jsme zapadli do vedlejšího, který byl prostě příšerný. Zkouřená obsluha nám po asi minutě nabízela hulení, pokoj měl pouze dvoupostel, na zdi seděl Gekon a nad dveřmi jsme z vnější strany objevili vosí hnízdo. O “koupelně” se raději nebudu moc rozepisovat, neb byla opravdu hrozná a ani jeden z nás neměl odvahu ji aspoň jednou použít. V noci jsem se několikrát probudil a naslouchal všem zvukům a nemohl usnout, prostě to nešlo. Prostě když narazíte na v Agře na Hotel Host, obloukem se mu vyhněte, Hned ráno jsme se přesunuli do původního zarezervovaného hotelu Sidhartha, který byl úžasnou změnou. Čistý s milou obsluhou a zahradní restaurací. Shazujeme batohy, dáváme sprchu a vyrážíme na nádraží zrušit původní lístky. Cesta měla mít podle recepčního kilometr, podle cedule o kus dál dva, ale pocitově měla podstatně více. Procházíme nejdříve po rušné třídě plné trhovců a povozů s koňmi nebo velbloudy. Poté jdeme okolo rušné čtyřproudé ulice, která kopíruje řeku Yamuna, která Agrou protéká. Cestu lemuje zeĎ za kterou jou stromy, okolo nich skáčou veverky, opice a v pouadí vidíme lidi přehrabující se v odpadcích. Na druhé straně řeky jsou vidět chatrče těch patrně nejchudších. Z nádraží bereme motorikšu na pevnost, rozlehlou a krásnou to stavbu na kopci nad městem. Po návratu na hotel se dáváme do řeči s angličankou, která nám doporučí navštívit Taj Mahal za východu slunce,že tam není tolik lidí a koupit lístek předem. Dáme na její radu, ještě tentýž den jdeme lístek pořídi, abychom pár minut po šesté ráno stáli u západní brány Taj Mahalu, kde jsme prošli nejdůkladnější osobní prohlídkou, kterou jsme v Indii absolvovali. Po vstupu se před námi otevírá tak známý pohled, krásná zahrada s množstvím ptactva a všemu vévodí dokonale symetrická stavba. Prohlídka areálu nám trvala asi dvě a půl hodiny a i přesto jsme neviděli a neneafotili vše. Mě s Ájou není úplně nejlépe, ale jídlo po prohlídce nám udělalo lépe, jen není na nic nálada. Netěšíme se na první cestu vlakem typu sleeper do Jhansi, kde jak v jediném městě nemáme rezervovaný hotel a tady prozatím končí naše dobrodružství. Jen jsem zapomněl, že už jsme viděli slona a včera jsme se s Boydou na chvili přidali k indické svatbě, respektive jejímu průvodu ulicemi. Je to bláznivé, energické, od Evropy naprosto odlišné. Jako ostatně celá Indie.
Zvětšit mapu