Varanasí- nejposvátnější místo všech hinduistů, dlouhé obřady, koupele v Ganze a spalování mrtvých na jejich břehu. Toto vše se odehrává “schodech” , tzv. ghátech, tak známých ze spousty fotek a videí z tohoto města. Že budeme bydlet v hotelu přímo nad řekou, jsme věděli, ale že budeme mít z pokoje výhled přímo pod balkonem na místo, kde se spalují na břehu mrtví a hned vedle toho stojí již moderní krematorium, to jsme již netušili. V ovzduší se vznáší nasládlý kouř, co chvíli je slyšet cinkání a zpěv, oznamující přinesení dalšího nebožtíka, následované méně obřadným průvodem se špalky a poleny na podpal. Pro spoustu lidí to zní hrůzostrašně, ale kupodivu na nás to nemělo až takový dopad, jaký jsme čekali. Jsme v jiné zemi, kde se smrt chápe naprosto jinak a podivnější nám spíše přišlo chování turistů, kteří se posadili na lavičky pár metrů od hořících těl a sledovali tu podívanou. Opravdu bizarní. Večerní procházka po ghátech vyústila shlédnutím úžasného obřadu se spoustou hudby, ohně, kouře, obřadných gest a pohybů. Opravdu mocný zážitek. V šest ráno jsme s Boydou nasedli na lodičku, která nás zavezla ke ghátům, kde probíhaly obřadní očisty stovek lidí ve vodách gangy. Náš mladý veslař nám k našemu překvapení sdělil, že v řece žijí ryby, což následně potvrdili i rybáři házející návnadu do vody a pár výskoků ryb nad hladinu. Pak už byl čas na nákupy známého hedvábí z Varanasí a prohlídku ruční výrobny, kde se staříci hrbí za světla jedné úsporné žárovky nad stavy a tvoří neuvěřitelně krásné výrobky, Následuje odhlášení z hotelu, přesun skrz neuvěřitelně hlučné město na nádraží a sedmnáct hodin ve vlaku směr Delhi, kde jsme teď. Tady už konečně víme, kde jsme, co a kde čekat a hledat. Zde jsme aspoň trochu “doma”. Odpoledne bereme známého motorikšu, který nás proveze skrz starou mešitu v muslimské čtvrti, Jantar Mantar a hrobku Mahátma Ghándího. Zítra ráno jedeme na letiště a tadá k moři!
Zvětšit mapu