Po asi dvou dnech na cestě konečně sedíme v Medanu v místní restauraci Corner Cafe Raya, hned vedle mešity Mesjid Raya. Cesta byla zdlouhavá a jako hlavní body bych vypíchl toto – polil jsem v letadle vodou sebe, pak Boydu a někde mezi tím hodil na hlavu nějakému němčourovi jeho příruční zavazadlo:) Letiště v Singapuru je obrovské (na orientačním plánku píšou vzdálenosti v minutách) a krásné, s palmami, orchidejemi, k tomu zdarma wifi a nebo masážní křesla. Letiště v Jakartě je obří a chaotické, přelet do Medanu byl ve znamení pobíhání bez informací a odložení odletu o asi hodinu z kompletně jiné brány než na palubní vstupence i informačních panelech. V Medanu jsme se ubytovali v Sultan Homestay ve velice jednoduchém pokoji se sdíleným záchodem a koupelnou, výhledem na rušnou ulici za 90000IDK, což je asi 180 korun za oba. Obsluha milá a ochotná, bohužel zde nevaří, takže na jídlo jsme zapadli do nedalekého Corner Cafe Raya. Večer jsme si tam zašli znova na místní pivo Bintang, které se svými 4,7 procenty alkoholu v tomhle vedru a dusnu celkem dává 🙂 Všude jsou pouliční stánky a prodejny, místní děvčata za námi chodí s anglickým dotazem, jestli umíme německy, z dálky pak opatrně pokřikuji “sr, sr, gutn tag!”. Všichni turisté, včetně nás používají Medan jako transferní bod,takže se zde moc nezdržíme, ale jakožto běloši zde občas způsobujeme menší pozdvižení, především plavovlasý Boyda. V Corner Cafe Raya jsme se dali do řeči s pěti místními hochy ve věku okolo 25 let, bylo to velice kamarádské posezení s lidmi, kteří se nám nesnažili vecpat jakoukoliv službu nebo produkt. Teď jsme na pokoji a mám chuť se svléknout z kůže, jaké je tady vedro a to přes den bylo stále pod mrakem. Pevně doufám,že jsme dlouhým cestováním překonali pásmovou nemoc, protože je 22:39 a jdu zkusit usnout:)
