Akha Hill House je ubytovací komplex v horách asi 23km od Chiang Rai, transport do něj je možný vícero způsoby – dovézt se autobusem na nejbližší autobusovou stanici a zbytek dojít /sakra dálka/, nebo lodí po řece a vydat se 3km skrz džungli po lesní stezce, což s krosnou na zádech není taky žádný hit.. Dá se využít dopravy nabízené provozovatelem, tedy džípem za snad 120THB na hlavu, nebo si počkat na svoz zdarma v cca 16:30 od námi určeného stanoviště. Zvolili jsme poslední variantu a po asi hodině jízdy po všemožných krpálech nás přivítala drobná vesnička ve svahu s velice milým personálem a trochu omezenou a skromnou kuchyní. Člověk se musí v Asii trochu otrkat a neskočit hned na první nabídku, jako jsme to udělali my s ubytováním. Nechali jsme si ukázat hezké bungalovy, kývli na ně, nechali v nich věci a teprve poté se dostalo na cenu. Z internetu jsem věděl, že se pohybuje od cca 350THB za obyč bungalov, pak 650 a výše za tzv VIP, do kterého jsme byli samozřejmě nahnáni my, tedy cena za noc byla v našem případě 750THB za bungalov s nádherným výhledem do údolí, tv a lednicí a za příplatek bychom obdrželi i ovladač od klimatizace (skutečně nebyla potřeba). Poučení tedy opět zní – nebát a nestydět se ptát a smlouvat, jinak budete neustále platit stále (a většinou zbytečně) peníze navíc. Ta nejjednodušší varianta není téměř nikdy ta správná. Ranní výhled byl úchvatný – ze svahů stoupá mlha, v dáli vidíme pravidelná čajová políčka a kousek od nás je slyšet šumění nedalekého vodopádu. Po rychlé snídani (proč je toustový chleba sakra sladký?) vyrážíme směr vodopád. Krpál je to pořádný, potkáváme první bambusové háje, banánovníky, palmy, papájovníky a další květenu, kterou člověk zná maximálně tak z dokumentů nebo botanických zahrad. Vodopádu jsme dosáhli poměrně snadno, měl tři nebo snad čtyři stupně, v tom nejvyšším lezeme do celkem ledové tůně a koupeme se, lahoda! Další den podnikáme vycházku k rýžovým políčkům (toho času vyschlým), čajovým plantážím a vesničkám horských kmenů, které nejsou sice tak vizuélně zajímavé jako ty dlouhokrké, ale díky tomu tak profláklé a netrpí tedy „safari efektem“, tedy hromadnými zájezdy (nebo spíše nájezdy) civících turistů. Lidé si vás spíše nevšímají, jediný, kdo jeví zájem jsou samozřejmě malé děti, které zvědavě okukují, předvádí se a většinou se i rády nechají fotit, Ovšem i zde je vidět vliv moderní civilizace. Na předním dvoře sice běhají slepice a suší se tradičním způsobem ovoce či zelenina, avšak za domem stojí nablýskané SUV japonské značky a na střeše nechybí satelitní parabola. Některá místní děvčata mají sice na sobě kroj, ale jen se v něm navzájem pro legraci fotí. Na další den jsme si domluvili výlet s vyjížďkou na slonech, která byla solidním zklamáním, protože jsme se povozili asi 25 minut po asfaltových nějaké vesnice, chvilku si pak slony prohlíželi, krmili a vyrazili s průvodcem do džungle, což byl daleko zajímavější zážitek. Následující den vyrážíme opět směr vesničky horských kmenů a den nato v půl desáté ráno odjezd zpět do najednou tak hlučného Chiang Rai a tříhodinový přesun klimatizovaným autobusem (ze stejného autobusového nádraží za cca 169THB) do Chiang Mai, což je údajně nejnavštěvovanější město severu.