Při čekání na bus do Moalboal se před Sailor’s Cabin objevil řidič jedné z motorek na výlet do hor. Žertem se ho ptám, jestli nás odveze. Chvíli se směje, pak ale nabídne, že nás vezme do Naga, kde si máme chytit bus do Moalboal. Zmizí, aby za pár minut přijel s nákladním minivanem s plastovou zahradní židlí na korbě. Když zjistíme, že do kabiny se k řidiči vejde pouze jeden, Boyda si sedá hrdinsky dozadu. Cestou mám dost času probrat spoustu věcí o jejich i naší zemi a společnosti.
V Moalboal nás bere tricykl rovnou z busu, využívá momentu překvapení a pak si účtuje 120php, původně 150. Ubytováni bereme ve Vivian’s Nipa Hut, dvě chatky na dvě noci á 550php.
Venku je druhý den pěkný fičák, průtrž mračen, supertajfun Hiyan se hlásí o slovo. Běloši nakupují alkohol ve velkým, japonci hrají hry, my se rozhodli jít první cestou a koupili si na chatku láhev místního pětiletého rumu, sedmička za sympatických 140php. Pokud to batoh dovolí, dovezu jednu s sebou, fakt.
Ráno nás čeká přesun opět do Cebu city, vyzvednout naši indonéskou kamarádku Asfi, ale vzhledem k tomu, že jsme bez elektřiny i připojení, nemáme žádné informace, jestli se tam vlastně dostaneme my nebo ona. Tricykl do města tentokrát za 70, ale dá se dostat i na 50php. Místo busu nakonec jedeme minivanem, osoba za 200php, když jsme se pak ozvali, že místní platí polovic, tak prý je to za batoh (kecy).
V Cebu, respektive Lapu Lapu, se s Asfi setkáváme ve 1st Avenue Apartelle. Pokud se chcete v noci vyspat, vyberte si něco jiného, protože směska dálnice, hlučné klimačky, letadel, psů a blízkého karaoke baru (dokázali v něm neskutečně falešně vřískat do tři rána), Vám to moc nedovolí.
Cebu toho moc k viděni nenabízí, bereme jej jako vycpávku před další cestou. Nějaký ten kostel, trochu tmavší jezulátko, než jsme zvyklí a opravdu hlučná Collon street, především po setmění. Po městě cestujeme pomocí jeepney, jejich barevnost i jízdní ne/řády jsou úchvatné.