Zjišťujeme, že v lodi máme sedadla v levnější třídě, je tam sice klimačka, ale taky solidní smrad od motorů a žádný přístup na palubu, těch pár korun navíc se asi vyplatí připlatit za “vip”. Plavba trvá dvě hodiny, vystupujeme v přístavu, kde se nás ujímá majitel homestaye, nechá nás odvézt becakem k sobě, bydlí u přístaviště rybářských lodí, k moři poměrně daleko, pláž nevidno. O bydlení jsme měli představu úplně jinou – bambusovou chatku s výhledem na moře. Necháme se vozit po městě, kde zjišťujeme, že tu nic takového patrně není, bereme tedy dočasně bydlení v hotelu Escape za 250.000 s tím, že se ještě podíváme po něčem jiném. Odpoledne si tedy půjčujeme skútry a objíždíme nejbližší okolí. Nacházíme však akorát jednu opuštěnou pláž decentně zanesenou odpadky, cestu, která po asi třech kilometrech končí v džungli, dále pokračuje jen úzký chodník, po chvíli objevujeme malou zátoku s lodí vyplavenou na písku. Opět tu vidíme menší nános odpadků, zklamaně jedeme zpět do města, kde nás čeká další zklamání- jediné místo, kde se dá večer najíst, je restaurace Amore. Tam taky potkáváme dvě mladé Němky, dáme se s nimi do řeči. Děvčata mají Karimunjawu jako třídenní balíček z cestovky, druhý den je čeká výlet lodí na jiný ostrov. Domlouváme se, že se ráno zkusíme dostat na palubu a plout s nimi.
V osm ráno jsme v přístavu, na loď se chystá i spousta místních, s jednou holkou domlouváme, že můžeme na palubu, celodenní výlet stojí 100.000 včetně jídla a pití. Nejdříve doplujeme k písečné duně čouhající uprostřed moře, pak na šnorchlování, podmořský svět je krásně bohatý. Později zastavujeme u malého ostrova lemovaného bílým pískem, dostáváme na jídlo každý jednu rybu s rýží, jí se rukama. Procházka odhalí, že ostrov se dá obejít za asi deset minut, všude číhají neskutečně kýčovité scenérie. Po cestě nazpět ještě jedno šnorchlování, zde je podmořský život ještě bohatší. Po doplutí se domlouváme s němkami na večeři v Amore, kde se pak loučíme, holky se ráno vrací do Jogjakarty.
My si další den zase půjčujeme skútry, jedeme prozkoumat západ a sever ostrova, jestli najdeme nějakou hezkou pláž nebo snad i ubytko. Už cestou nás chytne déšť, ukrýváme se v opuštěné nedostavěné asi mešitě než ustane. Další déšť nás zastihl na severu ostrova, tam jsme taky nalezli druhý konec silnice, tentokrát u přistávací plochy travnatého letiště. Cestu nazpět jedeme ve slejváku, cca 20 km nám v tom počasí a tamějších silnicích trvá asi 45 minut. Každopádně ostrov nám nepřinesl žádnou novou pláž ani ubytování, jen poznání, že je dost chudobný.
