Sice jsem usnul okolo deváté, ale v jednu se zase probudil a nezabral do pěti rána. Do střechy nám kromě deště neustále něco mlátilo, děsný rány, do toho téměř pod okny hučela rozvodněná řeka. Hluk na střeše, zdá se, měly na svědomí opicos. Vstávání před sedmou jsem čekal horší. Snídaně z ananasového koláče a džusu ze směsi banánu, skořice a zázvoru přišla vhod.
Trek do pralesa byl slibován v klidném tempu se zastávkami, průvodce však dorazil pozdě, tak nás hnal do prvního kopce dost svinským tempem a celá naše skupina (já s Boydou, anglický pár Becky a Marco) chtěla vypustit duši. Na hřebenu jsme ale skutečně zpomalili, průvodce se občas zastavil a poslouchal zvukům z džungle. Po nějaké době jsme narazili na mladého orangutana, který nebyl tak plachý, jak jsem si představoval. V klidu se pohyboval v korunách stromů a nechal se fotit z pár metrů. Později jsme narazili na opicos – gibony a lemury. Becky s Marcem pak pokračovali dále na dvoudennií trek s noclehem v džungli. Vzhledem k průtrži,která se již klasicky spustila jim to moc nezavidim, ale zážitek to bude jedinečný. Já podcenil pitný režim, takže sem měl chvílemi celkem krize. Holt poučení na příště. Sice nevím, kdy nějaké bude, ale určitě se neztratí.
